O několik dní později se Ježíš zjevil u Galilejského jezera znovu. Tentokrát za ním přišli nejen učedníci, ale i dalších pět set věřících…Najednou se mezi nimi objevil sám Ježíš, aniž kdo věděl, odkud a jak přišel. Na nohou a rukou měl stopy po ukřižování, z jeho tváře zářilo božství. Začali se mu klanět.
Ježíš se postavil na vyvýšené místo, přehlédl dav a pronesl: „Zvítězil jsem. Získal jsem veškerou moc na nebi i na zemi. Zlo bylo poraženo!“ Lidé zpozorněli. „Svou smrtí jsem vám otevřel cestu k Bohu. Ukázal jsem vám, že se ho nemusíte bát. On vás miluje. Je na vaší straně a chce vás přijmout. Jste jeho děti a on je váš milosrdný Otec. Žádné zlo, které jste v životě spáchali, není tak velké, aby vás od něho mohlo oddělit. Chci, abyste to pochopili a řekli to ostatním! Rozhlaste to po celém světě!“
Rozhlaste to po celém světě. Proč? Protože Ježíš touží po tom, aby všichni lidé mohli být zachráněni. Chce ulevit v bolesti každému člověku. Chce dát naději každému ztrápenému. I každému, kdo neví, proč vlastně žije, jaký je cíl jeho života. A On chce, abychom se podíleli na takovém nádherném poslání!!! To je pocta J
Miluje dokonce i ty největší darebáky a ztroskotance.
Jaké nádherné povzbuzení pro každého! Jaké nádherné povzbuzení ty, kdo byli a jsou odvrženi společností, rodinami, přáteli, kteří jsou v bahně a špíně, kteří konali skutky zla, nejhorší z nejhorších. A Ježíš je přesto nazývá svými dětmi, svými přáteli! Jakými jmény je nazýváme my? Jde nám o ně, stejně jako Ježíši? Reagujeme na Ježíšovo volání – rozhlaste to všude!? I my jsme takoví darebáci, pokud na tuto výzvu nereagujeme.
„Budu s vámi až do konce světa,“ dodal zvýšeným hlasem a odmlčel se…„Kamkoli půjdete, Duch svatý bude s vámi,“ připomněl jim a zmizel, aniž by ho kdokoli z přítomných viděl odcházet.
Čeho se bát, když On je pořád s námi…
Týdny míjely. Ježíš se učedníkům zjevoval stále znovu. Vyučoval je všemu, co potřebovali vědět. Snažil se, aby správně pochopili souvislosti. Probíral s nimi texty Starého zákona a odhaloval jejich význam. Z drobných úlomků jim před očima skládal překrásný obraz, který v sobě obsahoval milost i spravedlnost, a nechával ho na ně působit.
Ježíš ve své moudrosti a lásce věděl, a ví, že každý člověk potřebuje projít jinou cestou. Někdo musí vše do puntíčku logicky rozebrat, jinému stačí osobní setkání se Zachráncem. Ke každému přichází tak, že může porozumět.
Jednoho dne se jim Ježíš zjevil, když jedli, a usedl k jejich stolu. Po jídle se na ně dlouze zadíval a řekl: „Nezačínejte pracovat dřív, dokud vám otec nesešle Ducha svatého.“
To platí i pro nás. Bez Ducha svatého, bez Boží přítomnosti jakékoliv naše snahy jsou k ničemu a prázdné.
Ráno čtyřicátého dne po vzkříšení se Ježíš svým jedenácti zjevil naposled. Vyzval je, aby šli s ním. Prošli jeruzalémskou branou a vydali se po cestě, po níž kráčeli den před ukřižováním. Když dorazili k Olivové hoře, Ježíš je vedl přes vrchol k Betanii. Kousek před ní se zastavil a pohlédl na učedníky. Z jeho laskavé tváře jako by vycházely paprsky světla. Nevyčítal jim jejich chyby a nedostatky. Poslední slova, která jim řekl, byla plná té nejčistší lásky. Potom je znovu ujistil, že s nimi bude až do konce lidských dějin, a pomalu se vznesl z jejich středu. Unášela ho moc silnější než zemská přitažlivost. Učedníci zkameněli údivem. Stáli jako přikovaní a zírali vzhůru. Vtom zaslechli nějaké hlasy. Otočili se a uviděli anděly v lidské podobě.
„Co tady stojíte a hledíte vzhůru?“ řekli andělé. „Ježíš, který byl vzat do nebe, přijde znovu právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
Haleluja, už se moc těším. Prosím Ježíši, už přijď.
