 |
V místnosti, kde světlo měsíce jen težko mohlo prozářit dusivou atmosféru tmy a zoufalství, uchopil Jiří třesoucími se rukami pistoli. Levou rukou si stále opíral hlavu, a prsty se mu lepily na tváře díky slaným slzám, které ještě něstačily úplně uschnout. Netečně potěžkal pravou rukou pistoli, obrátil ji k sobě a vložil do úst. Zmáčkl spoušť. Vyšla rána. Ve zlomku vteřiny před tím, než kulka vyletěla z hlavně, Jiřímu blesklo hlavou: "Bože, takhle ne! Zachraň mě!". |