Bůh a nanotechnologie

Učím studenty – doktorandy nanotechnologii. Je to nový obor, ve kterém se zabýváme funkčními objekty nanosvěta, což jsou objekty o velikosti asi 1 miliardtiny metru... hrají zcela základní roli ve strukturách zajišťujících fungování života... V poslední přednášce, při popisu struktury a funkce fotosyntetického reakčního centra, se mě jeden student zeptal: „Co myslíte, je toto uspořádání navržené nebo náhodné?“

Bůh a nanotechnologie

Učím studenty – doktorandy nanotechnologii. Je to nový obor, ve kterém se zabýváme funkčními objekty nanosvěta, což jsou objekty o velikosti asi 1 miliardtiny metru. Z hlediska velikosti je to těžko přestavitelné, ale setkáváme se s nimi, protože hrají zcela základní roli ve strukturách zajišťujících fungování života (jako jsou nukleové kyseliny, proteiny, membrány buněk atd.).

V poslední přednášce, při popisu struktury a funkce fotosyntetického reakčního centra, se mě jeden student zeptal: „Co myslíte, je toto uspořádání navržené nebo náhodné?“

(Zabývali jsme se právě tím, jak dokonale je vyřešen systém antén, které zachycují světelné záření, dále přesnou orientací chlorofylu a dalších molekul, kde dochází k toku energie zachycených fotonů a nakonec vše nádherně ústí v přeměnu světelné energie na chemickou.)

A pokračoval: „Kdybychom uměli přeměnit světelnou energii na chemickou, pak by zmizela závislost na drahé ropě.“

V našich buňkách je takových „nanostrojů“ celá řada. Dokonce se nám někdy daří cíleným působením jejich funkci měnit. Ale základní design a funkce tu zůstává, náhodné mutace naopak často vedou k jejich destrukci.

Bruce Alberts, prezident National Academy of ScienceUSA, nedávno napsal: „Na buňku se můžeme dívat jako na továrnu, která obsahuje dokonale vypracovanou síť výrobních linek. Každá z nich je tvořena proteinovými nanostroji, které vykonávají přesně stanovená funkce, ale vidíme ji jako obrovský soubor vzájemně propojených proteinových nanostrojů. Ten koncept je tak dokonalý, že to bere dech.“

Jsme-li konfrontováni s touto skutečností, pak si spolu se zmíněným studentem musíme zcela oprávněně položit otázku: Je to náhoda, nebo přesný design?

Podívejme se pod pokličku

Jestliže příroda nabízí tak úchvatný design, pak je na stole legitimní otázka: Kdo za tím stojí? Kdo je tím superdesignérem, kterého i při všem našem úsilí a znalostech 21. století tak obtížně napodobujeme?

Je rozšířen názor, že novověká věda vytlačuje víru a nutí věřící ke stálému ustupování. Jakýmsi rubem tohoto názoru je domněnka, že k obnově a posílení víry můžeme dojít jen tehdy, když budou oslabeny pozice vědy. Ovšem nanotechnologie nabízí přesně opačný pohled. Je dokladem toho, že lidská inteligence může odhalovat ruku umělce a designéra v jeho podivuhodném díle. Prostřednictvím přírody může rozum poznat Boha – Boha osobního, nekonečně dobrého, moudrého, mocného a věčného. Je to Bůh, který svět přesahuje, a současně je ve svém stvoření nejintimněji přítomen.

Byl to Ježíš, který nás učil vidět ruku nebeského Otce v kráse polních květů, nebeském ptactvu, ve hvězdné noci a na poli připraveném ke žni. Ovšem vedl nás i k tomu, abychom hleděli i do tváří dětí a nepřehlíželi potřeby druhého. Pokud pozorujeme vesmír s čistým srdcem, uvidíme také Boží tvář (viz Matouš 5,8), protože zjevuje tajemství prozřetelné Otcovy lásky. Nemůžeme však směšovat Stvořitele s jeho stvořením.

Prof. RNDr. Vladimír Král, Ph.D., DrSc.

vědec

Převzato z knihy "Křesťanem dnes...", Praha 2009, ADVENT-ORION