Jak číst v Bibli PROROCKOU ŘEČ

Jsou lidé, kteří Bibli nečtou a neznají. Jsou lidé, kteří Bibli čtou a znají. Tento cyklus článků je pro ty, kteří Bibli čtou, ale přesto stále mají pocit, že ji neznají. Nenajdete zde žádné zázračné recepty, ale několik podnětů, které mohou i pro vás četbu Bible udělat způsobem, jak se setkat s živým Bohem. Tentokrát prostřednictvím PROROCKÉ ŘEČI.

Pravidla čtení prorocké řeči

Jelikož žádná zaručená pravidla neexistují, vnímejte následujích několik bodů jako jistě notně zjednodušený a zevšeobecňující návod, který vám může ulehčit čtení těchto biblických textů a pomoci vyhnout se zbytečným chybám při výkladu, ale které vám zároveň nezaručí, že budete každé proroctví hned chápat. Jedná se o pomůcku nikoli příručku „Proroctví snadno a rychle“.

1.  Stejně jako jakýkoliv jiný biblický text je důležité proroctví vnímat vcelku. Text někde začíná a někde končí a pokud ho chci alespoň trochu chápat, musím toto dělení respektovat a nevybírat si pouze pro nás zajímavé úseky.

2.  Proroctví nikdy nevzniká „ex nihilo“ (z ničeho). Je součástí biblického textu, širšího Božího sebezjevení v Bibli. I prorocký text má tedy vždy souvislost s celkovým biblickým textem. Obrazy a symboly použité v textu jsou vždy v nějaké souvislosti s obrazy a symboly použitými v jiných prorockých textech. Řada prorockých textů je plná náznaků a narážek na jiné biblické texty. Mají tak čtenáři pomoci uvědomit si, co již o Bohu ví „odjinud“ a aplikovat to i na dané téma (např. použítí starozákonních termínů pro liturgické předměty v knize Zjevení zjevně naráží na svatyni a obětní systém doby starozákonní…)

3.  Prorocké texty jsou plné různých čísel, symbolů a obrazů. K jejich výkladu bychom měli přistupovat jednotně. Buď vše v textu vykládat symbolicky nebo reálně. Pokud zvolíme symbolický výklad, tak by naše výklady symbolů měly korespondovat se způsobem, jak o totožných skutečnostech Bible mluví na jiných místech (např. pokud na různých místech Písma jsou vládci a království přirovnány k různým zvířatům, lze v prorockém textu pojednávajícím o zvířatech hledat tyto souvislosti…)

4.  Text by měl být v souvislosti s původním záměrem autora. Autor měl při psaní textu (více či méně zjevně) záměr. Jelikož se jedná o prorocký text, tak jistě může mít nějaký přesah, který třeba ani sám autor nezamýšlel. Nikdy by ale neměl jít proti původnímu záměru (např. pokud v době napsání bylo evidentním záměrem textu uklidnit jeho posluchače a přinést jim pokoj, neměli bychom text využívat ve smyslu strašení posluchačů…)

5.  Pokud sám prorok některý symbol vyloží, je nutné se jeho výkladu držet a považovat ho za autorativní (např. sedm svícnů sám Jan ve Zj 1,20 identifikuje se sedmi církvemi, draka ve Zj 12,9 označí za satana…)

6.   Aapokalypsis“ je pojmenování poslední knihy Bible a zároveň se podle tohoto slova někdy jako „apokalyptická literatura“ označuje tento literární žánr. Význam tohoto slova je „zjevení nebo odhalení“. Stejně jako toto slovo i celá tato literatura je dána proto, aby „Boží věci před bezbožnými skrývala, ale zbožným lidem je odkrývala“. Tento literární žánr není Bohem dán proto, aby věci komplikoval, ale aby jim umožnil ještě plněji vidět Boha.

7.  V prorocké literatuře nám Bůh odkrývá sám sebe i tajemství budoucnosti. Přes toto sebeodhalení nás však Bůh nekonečně přesahuje, a proto bychom k nim měli přistupovat s pokorou. Ne vše v textu pochopíme a ne vše nám bude odhaleno. Měli bychom umět rozpoznat, kdy je na místě dále pátrat a zkoušet symboly pochopit, a kdy s pokorou uznat, že dále nevíme. 

Prorocký text bychom měli:

-  číst vcelku

-  číst v souvislosti s celkovým biblickým textem

-  číst buď celý reálně nebo celý symbolicky

-  číst v souvislosti s původním záměrem autora

-  číst a vykládat tak, jak zamýšlel jeho autor

-  číst s úmyslem věci pochopit a ne je více komplikovat

-  číst s pokorou