Jak řešíte duchovní otázky, na které není v Bibli odpověď?

Spousta věci v Bibli není. Co s tím? Pište to do komentářů, zajímá mě to. 

 

Sola scriptura je jedním ze základních protestanských teologických důrazů. Doslovně znamená „Pouze písmo“. Protestanté si myslí, že sola scriptura je zcela postačující v rozhodování o (zjednodušeně) důležitých teologických otázkách, zatímco katolíci si ku pomoci berou ještě tradici. Oba křesťanské proudy se nejspíše shodnout v tom, že Bible je autoritativní v otázkách, které v ní jsou nějakým způsobem vyřešeny, ať už direktivně (jako desatero), nebo na příkladech (vztah k majetku). 

Co ale s tím, když potřebujeme rozhodnout o něčem, o čem se v Bibli vůbec nepíše? Máme na výběr hned několik možností:

(a) přizvat si na pomoc další autoritu. Pro některé katolíky to je již zmíněná tradice, pro některé adventisty to mohou být spisy E. G. Whiteové, pro ostatní církve nevím. Autoritou může být také kazatel, farář, obecně řečeno lidé nábožensky vzdělaní. Kromě nich může být autoritou osoba, které věříme, a která naši otázku již nějak v minulosti řešila a je ochotná podělit se s námi o  volené řešení i informaci o jeho následku.

(b) přizvat si na pomoc Boha. Někdy Bůh může zjevit svůj názor skrze proroka, ve snu, nebo v nějaké inspirované myšlence. Řešení je to zdá se ideální, v praxi však funguje jen sporadicky, protože Bůh neodpovídá takhle očividně (či uši-slyšně) příliš často; obvykle se Jeho odpovědi přímým způsobem nedočkáme vůbec. 

(c) přizvat si na pomoc vlastní rozum. Bůh vybavil člověka rozumem natolik výkonným, že se nebojí svěřit rozhodnutí o životě člověka člověku samotnému: "Mojžíšova 30:19 Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě." Rozum je nástrojem, který na základě dostupných informací vybírá nejlepší možnost. Ve své efektivnosti se nachází někde mezi rozumem Božím a "rozumem" náhody. Rozum Boží má k dispozici neomezené množství informací, zatímco náhoda nemá informaci žádnou. Náš rozum stojí někde mezi nimi. (Zde si dovolím malou odbočku pro techniky: i v duchovní oblasti mimo boolovu logiku existuje fuzzy logika. Rozum je onen klasifikátor, který určuje míru příslušnosti k volbě.) Ke správnému vyhodnocení potřebuje člověk funkční rozum a dostatečné množství informací. Funkčnost rozumu je u většiny lidí dostatečná, množství informací lze zvyšovat učením se. (Četbou knih, učením se z chyb vlastních, i cizích). 

(d) možná existují další možnosti, jenž mě nenapadly. 

Jak řešíte otázky, na něž není v Bibli odpověd, Vy? Napište svůj názor do komentářů a přečtěte si komentáře ostatních.

Komentáře

můj názor

Pro mě jsou asi nejdůležitější tebou uvedené varianty a) a c). Jako varianta d) by třeba mohla být historie, kdy se dá o mnohém poučit od lidí žijících před námi a není nutné se spálit tam, kde se spálili oni, nebo zkušenost jiných lidí, kdy jejich příběh může být pro mě důležitý. Trochu problematičtější, ale také by měl mít svou váhu je názor církve. Do jaké míry je pro vás závazné, směrodatné, důležité... že se k něčemu pozitivně či negativně staví vaše církev? (snad nevadí že přidávám další otázku do diskuze)

autorita církve

Já se v sporných otázkách (tj. ty, které nejsou vyřešeny v Bibli) občas řídím statistickým zprůměrováním názorů církví, které se daným tématem zabývají.

los

Napadl mě ještě jeden - historický - způsob toho, jak se zjišťoval Boží názor: losem. Myslíte si, že v dnešní době Bůh stále mluví skrze náhodu?

A co modlitba?

Sice jsem se zatím nikdy nesetkal se situací, kdy bych nenašel na své problémy odpověď v Písmu, ale pokud jsem potřeboval hledat jinde, našel jsem často odpověď v modlitbě a to i na nejasnosti ve výkladu Písma.

Přizvat si na pomoc autoritu je přínosné, číst například výklady Bible nebo teologické texty ať už protestantských či katolických myslitelů člověka obohatí, stejně jako číst Písmo znovu a jinak nebo s někým jiným (hledat dosud nenalezené souvislosti).

Čekat "pasivně" na Boží odpověď nemívá výsledky. I když v situaci, kdy mi bylo nejhůř, jakoby náhodou jsem otevřel žalmy zrovna na jednom, který jakoby byl napsaný přímo pro mě.

No a spoléhat se na rozum je bláznovství. Náš vlastní rozum je to, co nás vyhnalo z ráje a pokouší nás pořád dokola.

Proto si myslím, že osobní duchovní otázky nejlépe vyřeší modlitba založená na znalosti Písma. Ne taková, ve které omíláme dokola, jak Bohu děkujeme, že jsme se mohli probudit další den a jak jsme rádi, že u nás není hladomor a zemětřesení, ale taková, ve které mu upřímně předložíme své bolesti, s pokorou vyznáme, že teď nás víc bolí vlastní existence, než trápení afrických dětí, a ve které hlavně požádáme o milost pochopení Božího záměru.