O důvěře s Bohem

Kam až může zajít naše důvěra? Jde vůbec věřit na půl, jen částečně? Vybrat si ve vztahu k nějakému člověku, že budeme věřit jen něčemu?

Bůh nás v Bibli vyzývá, abychom mu důvěřovali CELÝM SVÝM SRDCEM a nespoléhali se na svou rozumnost (Př 3:5)

Chce, abychom ho poznávali na všech svých cestách a on sám bude napřimovat naše stezky. (Př 3:6)

Můžeme důvěřovat někomu, koho neznáme?

To asi nedokážeme…

Důvěra je moc citlivá věc, vyžaduje od nás něco osobního investovat. Riskovat.

Bojíme se, že naše důvěra bude zklamaná…

Bůh nás zná, tohle všechno o nás ví a proto nám říká: „Poznávejte mě na svých cestách, já vaši důvěru nezklamu a povedu vás.“

A jaký je Bůh, můžu mu věřit?

Nezklame mou důvěru, jako někteří lidé v mém životě?

Stojí za to zariskovat?

V Bibli se píše „Věrný je Bůh,…“ (1.Kor 1:9)

A na jiném místě „Pán je však věrný, on vás posílí a zachrání od zlého“ (2. Tesal 3:3)

Dokážeme někomu v našem životě zaručit, že nikdy nezklameme jeho důvěru?

Věříme si sami sobě na tolik a za každé situace?

Bůh nás vyzývá „přistupte ke mně svobodně a s důvěrou“ (Ef  3:12)

Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží. (1. Petrova 5:7)

/Janča Červená/