Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí

V sérii Žijeme vírou se čtenář sektává s pohledy jednotlivých autorů na prožívání své víry. Mnohotvárnost Božího působení dává prostor pro osobní příběhy, poezii, úžas nad důmyslností stvoření popisovaným očima vědce, atd. Součástí mého života je výuka na vysoké škole a tak není divu, že ke mě Bůh promlouvá skrze studium. V tomto článku se můžete dozvědět, zda jste hlupáci, nebo ne. A taky se tam dovíte, jak hlupákem nebýt.

 Žalmy 92:7  Tupec o tom neví, hlupák tomu nerozumí.

Úroveň znalostí v sobotní škole stále klesá. Žáci přichází nepřipraveni, nebo dokonce nepřicházejí vůbec. Úkoly sobotní školy navíc nekladou žákům příliš složité otázky a občas se setkávám i s tím, že se s biblickým poselstvím míjejí. Pokud si navíc učitel nepřipraví výuku kvalitně a pouze si přečte úkoly, odpovídají žáci zpravidla tak, aby potvrdili svůj sociální status ve společnosti, čehož dosahují ztotožněním se s žebříčkem hodnot ve skupině akceptovaným.

Jak taková diskuze potom vypadá?

Učitel: „Co představovalo útok na víru Daniele a jeho druhů v Babylonském zajetí?“

Žák číslo 1: „Že jedli vepřové maso!“

Učitel: „Správně.“

Žák číslo 2: „Z toho plyne, že když nebudeme jíst vepřové maso, budeme krásnější a silnější, jako Danielovi druhové?“

Učitel: „Výborně, přemýšlivý žáku.“

Jak by naopak diskuze vypadat měla?

Učitel: „Co představovalo útok na víru Daniele a jeho druhů v Babylonském zajetí?“

Žák číslo 1: „Že jedli vepřové maso!“

Učitel: „Nikoliv, prvním útokem mělo být osvojení si babylonských jmen.“

Žák číslo 2: „A jak je to teda s tím vepřových masem? Prospělo jim, že ho nejedli?“

Učitel: „Kdybys četl úkol pořádně, zjistil bys, že se tam o vepřovém mase vůbec nemluví! Úkol se dotýká úplně něčeho jiného a na to se teď zaměříme.“

Představte si, že byste přišli na hodinu matematiky, a učitel by řekl: „Tak, žáci, kolik je 1+1?“ Adam by odpověděl: „To je lehké, je to 2,65“ Matouš by se mu vysmál a řekl by, že je to 11, protože je třeba na to nahlížet z jiného úhlu. Jana by pak namítala, že se to nedá přesně říct, protože záleží na tom, zda je noc, nebo den. Učitel by diskusi shrnul s tím, že všichni mají pravdu, pochválil by je za aktivitu, a barevným plakátkem by je pozval na další hodinu, v které se bude probírat násobení. Odcházeli byste s pocitem uspokojení z kvalitně probrané látky? Nejspíš ne, a asi byste si látku probrali doma sami a příště už byste nepřišli.

Sobotní úkoly samozřejmě nepřipomínají matematiku. Není na ně jednoznačná odpověď a neexistuje na ně „vzoreček“. To ale neznamená, že je můžeme ošidit tím, že se na sobotní školu nepřipravíme a pak budeme hodinu mluvit o tom, co si myslíme. Není totiž moc podstatné, co si myslí Jirka, nebo Alenka, ale to, co si myslí Bůh. A to právě v sobotní škole studujeme.

Na začátku bylo napsáno, že hlupák a tupec je ten, kdo o „tom“ neví a „tomu“ nerozumí. Copak se skrývá za těmito zájmeny? Odpověď najdeme o verš dříve: „Tvoje činy, Hospodine, jsou tak velkolepé, tvoje záměry jsou přehluboké!“ Hlupákem a tupcem je tedy ten, kdo nezná Boží činy a nerozumí Božím záměrům. Jedním z nejefektivnějších nástrojů pro to, abysme Boží činy a záměry poznali, je studium Jeho díla a Jeho myšlenek v Bibli. Intenzivním studiem Bible, ke kterému nás úkoly sobotní školy vedou, můžeme zvyšovat naše poznání o Bohu. Pečlivou přípravou úkolů sobobní školy  obohacujeme především sami sebe, a navíc ještě nezdržujeme v sobotní škole ty, kteří připraveni přišli. 

Každá úvaha by měla končit výzvou. Tato skončí krátkou a snadno zapamatovatelnou: „Nebuď tupec!“ :-)