Včelka v pavoučí síti

Krátké zamyšlení Hanky Novotné.

Včelka vletěla do místnosti a nemohla se dostat ven, jak byla unavená tím neustálým hledáním té správné cesty ven, spadla do pavoučí sítě. Pavouček se okamžitě na ni vrhl, a snažil se jí omotat křídla nitkami, aby se nemohla více bránit a on jí mohl pak postupně a v klidu spapat. V hlavě se mně honily myšlenky, jestli ji mám zachránit nebo ne, takhle to v přírodě přece chodí, ne? Pak jsem si uvědomila, že včelka je velice důležitá a potřebná, má tu práci, kterou by měla dokončit – ku prospěchu všem

Jak tak urputně zápolila o život, bylo mi jí líto, tím bzučením dávala najevo, že nechce umřít, byla pevně odhodlaná se nevzdát a bojovala. Rychlým máváním křídly se bránila, ale bylo mi jasné, že sama to nedokáže, bzučela čím dál víc a já měla dojem, že mě volá, abych jí přišla na pomoc. Nemohla jsem se na to dál dívat a nechat jí v tom. Vzala jsem nůž, odřízla síť a nechala jsem jí, aby se pevně chytla… když se držela, přenesla jsem jí na druhé okno, kde se mohla v klidu očistit od pavučiny, a pak vylétla oknem ven. Pavouk zmatený pobíhal po parapetu a hledal zmítající se včelku. Když jí však nenašel, vrátil se ke své síti a začal jí znovu spřádat s nadějí, že snad příště se do ní chytí další oběť a tentokráte mu neuteče.

Uvědomila jsem si, jak často já zápasím s hříchem, jak mám spletená křídla jeho sítí a snažím se z nich dostat, ale sama to nedokážu, potřebuju někoho, kdo mi z ní pomůže. Zrodila se ve mně naděje, neboť jsem si uvědomila, že je tu někdo, kdo čeká na to, až zavolám. Ježíš je můj zachránce, a když ho budu volat o pomoc, tak On s radostí přijde, vezme mě do svých dlaní a budu v bezpečí.